Šteniatko strašne hryzie do rúk a nôh

[waitinka7]

Ahojte psíčkari.
Prosím Vás o radu. Máme 3-mesačné štenatko írskeho setra (od 2.mesiacov). Čím ďalej, tým viac strašne hryzie do rúk a nôh, sme celí doškrabaní, dohryzení. Chápeme, že sa chce hrať, ale toto je už neúnosné. Mladšie dieťa musím iba dvíhať na ruky, aby ho celé nedoškrabalo. Snažím sa mu vo chvíli, keď má "hryzací amok" dať do papuľky nejakú hračku, rovnako mu poviem fuj alebo au a snažím sa odpútať jeho pozornosť, dať mu najavo, že mi to nie je príjemné, ale tieto finty, ktoré čítam na internete absolútne nefungujú. V minulosti sme mali šteňatá iných druhov (jack russel teriér, kolia), ale až toto nerobili. Bolí hraví, ale toto je extrém. Prosím, ako to riešť a hlavne kedy to prejde? Môžete mi napísať Vaše skúsenosti? Ďakujem.

[wer]

preckat... v 4 mesiacoch zacne menit zuby, tak to uz bude minimalne menej bolestive..
nic ine ako ignoracia, presmerovanie neexistuje... zakazovy povel stena nema sancu ovladat, takze akekolvek fuj je proste zbytocne. a kazdy pes je iny, takze nikdy to nie je to iste...

[Bad]

já bych zkusila výchovu/výcvik :

1. naučit štěně povel "pusť" a to ryze po dobrém jako výměnu něčeho (co má v tlamě) za něco lepšího.
A naučit znamená, že že jde o cílenou a řízenou činnost, kdy mám připravené prostředí (jako že tam nelítají děti, neřve televize a další rušivé vlivy), jsem připravená já (tedy mám pomůcky, pamlsky) a nějak je připraveno i štěně.
Povel, až vytvořím spojení mezi tím slovem a požadovaným chováním, začnu používat už před zákusem (tedy dřív, než se mi štěně zakousne do nohy).
Velmi velmi důležité je odměňování, včas a dostatečně dlouho (ono to kousání i časem přejde, tedy mělo by, ale je zbytečné se nechat okusovat)

2. zároveň štěněti poskytnout aktivní hru - nejen pasivní nabídnutí hračky, ale aktivní přetahování a cojávím ještě. Já bych zcela jistě dala "povel" i nástupu do hry, aby štěně už vědělo, o co jde a už samo čekalo na tu "hru"

a za třetí a za další - dostatek aktivit přiměřených věku, temperamentu a plemeni.....aneb, kdo si hraje, nezlobí